Riziko požáru v současné době bohužel číhá doslova na každém rohu, od utěrky na sporáku až po vadnou elektroinstalaci. Hasiči každoročně vyjíždějí k požárům v domácnosti v řádech tisíců případů. Největší riziko požáru hrozí v době, kdy obyvatelé domu spí a nejsou schopni zaznamenat oheň a kouř. Případnému rozšíření vzniklého požáru se však dá velmi snadno předcházet instalací požárního hlásiče kouře nebo detektoru plynu. Požární hlásič totiž dokáže na vznikající požár upozornit ihned, což hraje významnou roli při výsledných škodách.
Od 1.července 2008 platí nová vyhláška 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb, která vyžaduje, aby veškeré novostavby rodinných domků zkolaudované po tomto roce byly vybaveny detektorem kouře.
Postavili jste si rodinný dům a nyní, ve fázi zabezpečování, začínáte shánět hlásič kouře a plynu? Možností je mnoho a je jen na vás, který detektor si vyberete. Abychom vám trochu usnadnili práci, sepsali jsme pro vás základní rozdíly mezi jednotlivými typy. Zároveň vám poradíme, kolika hlásiči by váš rodinný dům měl být vybaven a kam je umístit.
Hlásiče jsou vybaveny:
V digitální době se již běžně dají pořídit detektory, které umožňují propojení s mobilním telefonem. Zprávu o požáru nebo úniku plynu tak dostanete ihned.
Zpravidla se hlásiče montují do centrálních místností a/nebo do místa, kde se sbíhá většina místností. Doporučuje se neumisťovat je do místností, ve kterých se nachází kamna, krb nebo plynový vařič. Zde se častěji šíří kouř a zplodiny a hlásič by se mohl spustit i bez přítomnosti požáru.
Ideální je umístit hlásič na strop uprostřed místnosti. Podle doporučení v minimální vzdálenosti 60 cm od stěny a max. 6 m od podlahy. Naopak je potřeba se vyvarovat jeho umístění v rohu místnosti, za záclonou či závěsem, za nábytkem, v blízkosti topných těles, svítidel a klimatizace.
Každý hlásič je jiný. Čtěte proto pečlivě návod k použití, aby došlo k jeho správnému umístění a instalaci.
